Prevence šikany

 

Co je to šikanování?

Za šikanování se považuje, když jeden nebo více spolužáků úmyslně, většinou opakovaně ubližuje druhým. V počátku se to děje nenápadně prostřednictvím různých legrácek a „testíků“ (strkání, nadávání, schovávání věcí…), případně odmítáním, přehlížením, zesměšňováním a pomlouváním. Později se otravování života postupně stupňuje a zdokonaluje. Nastupuje fyzické násilí (bití, krádeže a poškozování věcí) nebo kruté psychické násilí, někdy oboje dohromady (úryvek z knihy Bolest šikanování M.Kolář). Šikana a další formy násilí a porušování základních lidských práv jsou nemocí, která postihuje velké množství škol. S tímto problémem je nutno bojovat, a to již od útlého věku dítěte. Už v předškolním věku je velmi důležité vést děti k tomu, že mezi lidmi nejsou rozdíly, že jsme všichni stejní, i když máme např. jiné zvyky. Potřebujeme vést děti k tomu, aby si vštěpily základy morálních zásad. Aby každé dítě dokázalo rozeznat, co je špatné a co dobré chování. Co je zdvořilost a ohleduplnost k jiným lidem apod. Pokusíme se také dětem vysvětlit, že nepomoci druhým, když jim někdo ubližuje, je také špatné. Lidé se totiž často mylně domnívají, že ten kdo ubližuje je špatný, ale to že oni, kteří křivdu vidí a nepomohou (nechtějí se vměšovat, myslí si, že se jich to netýká), jsou stejně špatní, jako ti násilníci. Když nepomohu někomu, komu je ubližováno, znamená to, že s jeho ubližováním souhlasím. Pomocí myslíme zastat se slabšího, říci násilníkovi, že to co dělá je špatné a také ohlásit tento problém dospělému.

K výuce lze využít různé knihy a hry. např:

Draka je lepší pozdravit od autorů Daniely Krolupperové a Miloše Kratochvíla. Tato kniha svými příběhy pomáhá dětem pochopit základy etikety.

Neotesánek autorky Markéty Březinové je příběh o chlapci, se kterým se učíme základy slušného chování.

Velmi cennou pomůckou je kniha: Už vím, co udělám, když…autorky Zuzany Pospíšilové. Touto knihou nás provází dva sourozenci, kteří radí dětem, jak se vypořádat s různými situacemi např. Co udělám, když…se počůráš; když nechceš nosit brýle; když se rodiče hádají; když tě někdo navádí ke lži nebo krádeži; když je někdo jiný než ostatní; když tě někdo šikanuje; když někdo ubližuje tvému kamarádovi apod.

Další pomůckou je hra: Vadí X nevadí, aneb nejsme všichni stejní. Při této hře si s dětmi vysvětlujeme, proč jsou někteří lidé rozdílní, proč mají jiné zvyky než my apod. Hravou formou tím děti učíme, jak se chovat k ostatním lidem. Při výuce si také můžeme zahrát na lidi, kteří jsou nějak postižení. Např. dojít někam poslepu, nebo nakreslit něco nohou a nepoužívat ruce apod. Touto formou si děti uvědomují, jak to lidé s postižením mají těžké a jak důležitá je pomoc druhých.

Zároveň s dětmi hrajeme hry přátelství:

Posíláme si v kruhu klubíčko (posílám kamarádovi) a pak se společně podíváme na vzniklou pavučinu. Jak je to kamarádství provázané.

V kruhu dá učitelka sušenku každému druhému dítěti a ten by se měl rozdělit s kamarádem vedle sebe, který sušenku nedostal.

V kruhu si povídáme o přátelství. Každý v kruhu postupně řekne jedno jméno svého kamaráda ve třídě a dodá k tomu, proč je jeho kamarád. Nacházíme na druhých kladné vlastnosti.

Řetězová reakce „Máme hodně společného“. Společné kývání, dýchání skupiny. Děti se drží v kruhu za ruce, můžeme si sednout, kleknout nebo stát. Pokusíme se společně kývat tělem, když se podaří sjednotit pohyb, pokusíme se o společný dech. Pokud se to podaří, měli bychom dýchat všichni stejně, jako jeden velký organizmus, jako jeden člověk, jedno tělo.

Hledání společných charakteristik: Místo si vymění ti… Děti sedí v kruhu. Úkolem je vymyslet něco, co je společné pro více dětí. Učitelka určuje: Místo si vymění ti, kteří se rádi smějí; kteří mají doma zvíře…Poznatky pedagogové čerpají i z knihy Bolest šikanování autora Dr. Michala Koláře. Každý pedagog by měl znát, co to šikana je a jak se s ní dá bojovat. I když v mateřské škole tento problém není tak obvyklý. Ale bohužel i zde se mohou najít náznaky této „nemoci společnosti“. Děti se mohou stranit jiného dítěte kvůli barvě pleti, prostému oblečení, fyzickým proporcím, či nějaké vadě. Našim cílem je naučit děti vážit si druhých lidí. Je možné, že se dítě v budoucím věku se šikanou setká, ale díky vštěpeným správným morálním návykům bude vědět, jak s touto chorobou bojovat a bude mít mnohem větší šanci tomuto problému nepodlehnout.



PREVENCE TOTIŽ DÁVÁ NADĚJI